Odívání ve 13. století

Raně gotické odívání v Čechách

Ladislav Tomič

Tento článek je pouze velmi stručným(!) popisem novinek ve vývoji oděvnictví ve 13. až počátku 14. století a doplňuje rozsáhlejší stať věnovanou románskému odívání v Čechách, kterou můžete najít přímo v projektu - zde v kapitole oděvnictví

Mnohé z následujících věcí jsou původem starší, ale do Čech pronikly (většinou z Francie nebo Orientu) až v průběhu 13. století a postupně vytlačily v oděvnictví původní, střihově zcela prostý románský styl. A naopak mnohé z popisovaných a vyobrazených oděvů pro změnu přežily celé 13.st. a objevují se bez valných změn ještě na počátku 14.st. Protože ani ve 13. století ještě u nás neexistovaly krejčovské cechy (první byl v Praze založen až 1318), šily se oděvy i nadále buď podomácku (a to i ve městech) nebo v dílnách zřizovaných v klášterech nebo při feudálních sídlech, kde se oděv tak jako dříve zpracovával od počátku k finálnímu výrobku (předení, tkaní, barvířství, šití, zdobení). Oděv chudších vrstev nedoznal ani v průběhu 13. století výraznějších změn, proto se zaměříme pouze na výraznější změny v odívání nobility:

Mužský oděv:

Spodky a nohavice:

Tak jako v předchozím období tvořily základ mužského oděvu plátěné spodky - tzv. bruchy (z německého brouche) či hace (česky) nebo femoralia (latinsky), které nedoznaly větších změn. Na bruchy natáhl dvě oddělené nohavice uvazované v předu a někdy i v zadu k opasku či přímo k tkanici přidržující též bruchy. Nohavice oproti předchozímu období sice také nedoznaly větších změn, ale projevuje se již zužující tendence (ty se ale projeví naplno až ve vrcholné a pozdní gotice) a objevují se častěji i nohavice ukončené pevným šitým chodidlem (taktéž oblíbené až později).

Oděv:

První změny doznal tedy až spodní oděv - počátkem 13.st. ve Francii a později i jinde v Evropě původní spodní oděv chainse (tunica interior) nahrazuje nový typ oděvu - tzv. cotte. Cotte je stejně jako chainse oděv tunikového typu, ale je v trupu více vypasovaný, má širší a řasenější suknici, tvořenou mnoha díly a vsazovanými klíny a různě široké a tvarované rukávy - úzké i široké. Protože se přes cotte nosil jako svrchní oděv tzv. surcot - suknice zpravidla bez rukávů, byly rukávy cotte vidět prakticky celé a tvořily tak společně se spodním lemem doplňující součást svrchníku (často ve výrazném barevném kontrastu). Také svrchník nobility se postupně změnil - již od 11. století (a zvláště později s nástupem gotiky) se ve Francii postupně mění reprezentativní svrchníky od původně volné románské tuniky - dalmatiky k vypasovanějšímu bliaudu (lat. bliaudus, bliauldus) s výrazně rozšířenými konci rukávů a bohatším řasením (svým pojetím rukávů předznamenal bliaud další vývoj ve vrcholné gotice). Vedle bliaudu se počátkem 13. století objevuje i další typ svrchníku - surcot (česky suckenie, suckni, něm. sorket, sorkeit) volná, často nepřepásávaná suknice s krátkým rukávem, ale častěji již zcela bez rukávů, s velkými průramky, který původní bliaud postupně vytlačuje (oblékal se přes cotte jako svrchník).

surcot
Detail mladšího surcotu z počátku 14.st. - jak na cotte tak na surcotu je dobře patrné zapínání na knoflíčky.

Oděv se stejně jako dříve stahoval v pase tkaným nebo koženým opaskem (na ten se zavěšoval váček s cennostmi, neboť oděvy ještě neměly kapsy a zbraně) ale dle ikonografických pramenů (Codex Manesse, Maciejowská bible aj.) se surcot často nosil volný, nepřepásaný, nebo přepásaný jen tenkým páskem či tkanicí. Tato móda se v našich zemích začala projevovat se zpožděním až po polovině 13. století.

odev
Ukázka pestrého oděvu muže a ženy. Codex Manesse, počátek 14.st.

Pláště:

Posledním kusem oděvu - jak pro reprezentaci tak do nepohody byl tradičně plášť. Ve 13. století se běžně používal již dříve známý plášť kolový (z němčiny mantel), vycházející z antické tradice (původní paenula) a to buď půlkruhový nebo třičtvrtěkruhový (něm. nunchenmantel).

Plášť se u krku spínal zdobenou dekorativní sponou - buď postaru na pravém rameni (pravá ruka tak byla volná k tasení zbraně) nebo vpředu na řetízek, tkanici či ozdobný pásek upevněný na levé straně na knoflíček a na pravé protažený otvorem v plášti a zpět na knoflíček na straně levé. Častěji se také až ve 13. st. objevuje i uchycení na dvě symetricky umístěné ozdobné spony (agrafy, fibule, tassel - odtud něm. tasselmantel). Nejjednodušší způsob uchycení pláště byl prostý uzel z cípů na rameni - užíval se však pouze u plášťů čtverhranných, protože kolové nemají vhodné cípy.

Vedle kožešinových límců známých již z předchozího období se používala také prostá kapuce. Jiným typem pláště býval např. pelicon - rozměrný a bohatě řasený plášť tvaru elipsy oblékaný otvorem přes hlavu a opatřený otvory pro ruce, podšíval se kožešinou. Další typ pláště rozšířeného po Evropě od poloviny 13. st. představoval tzv. karnáč (lat. garnacia toga či garnachia, fr. garnach) široký pláštík nejčastěji tvaru peleríny, řidčeji i s rukávy nebo herigaud (odvozený z paenuly) oblékaný přes hlavu a opatřený rukávy či šuba (z arabského alchuba, aljuba - džubeh, něm. schaube) - plášť s rukávy, vpředu otevřený, rovněž rozšířený v Evropě od 12.-13. století v důsledku křížových tažení. Pláště bývaly většinou z kvalitních, výrazně barvených suken (reprezentativní někdy i z aksamitů, hedvábí aj.) V zimě se obecně pláště nobility podšívaly a lemovaly kožešinou nebo se nosily do nepohody přímo kožichy z kožešin lovné zvěře - domácí nebo dovážené.

Pokrývka hlavy:

Celek doplňovala pokrývka hlavy - ve 13. století jsou to převážně různé druhy klobouků, ale objevují se i jednoduché čapky pokrývající vlasy, uši a uvazované pod bradou.

klobouky
Ukázky různých druhů pokrývek hlavy mužů a žen ve 13.st. a na počátku 14.st. - Maciejowská bible, Codex Manesse.

Obuv:

Od 13. století se objevuje bytelnější kvalitnější obuv s pevnou podešví, nazývaná u nás ve středověku škorně (tento výraz se vyskytuje už dříve) a postupně vytlačí staré nízké krpce do venkovského a sociálně slabšího prostředí. Škorně měly různou formu i výšku - objevují se relativně nízké boty, ale i obuv nad kotníky nebo na lýtka. Mohly být přiléhavé, s těsným lemem bez zapínání, nebo naopak mohly být opatřeny různým druhem šněrování, spínání, ozdobných lemů - jejich větší rozvoj přinesla až vrcholná gotika. Některé škorně z ikonografických pramenů jsou sice oblé, častěji se však již vyskytuje charakteristické zakončení špičkou i když její délka ještě nedosahuje výstředních rozměru vrcholné gotiky, kdy se špice uvazovala pro svou délku nezřídka ke kotníkům nebo dokonce ke kolenům.

boty

Doplňky:

Tak jako románské ani raně gotické odívání ještě nezná kapsy, takže drobné osobní předměty a peníze musel člověk ukládat do váčků nebo různých brašen a zavěšovat k opasku. Váčky i tašvice mohly mít různý tvar, u nobility často zdobené výšivkou, pošívané perlami, korálky aj. Opasky se vyskytují u mužů i u žen, ale u žen se oděv (zejména surcot) nosil zřejmě častěji volný, nepřepásaný. Pokud se objevuje opasek jde často o tenký zřejmě i tkaný pásek nebo přímo tkanici. I muži mohli nosit oděv volný (tak je zachycují výjevy zejména při zábavě, hostinách, hře aj.) nebo stažený opaskem. Často se oděv v pase stahoval jen tenkým páskem nebo tkanicí. Pokud muž nosil zbraň (meč, dýku aj.) pak byla zavěšena v pochvě na bytelnějším řemeni opatřeném přezkou nebo vázáním. Často se nosily opasky dva - jeden tenčí stahoval oděv v pase a na druhém, širším masivnějším (a často barveném) řemeni o něco níže visela pochva se zbraní.

vacek vacek

Ženský oděv:

Stejně jako v předchozím období ani ve 13. století nečinila móda ještě větší rozdíly mezi mužským a ženským šatem. V zásadě lze říct, že ženský oděv prošel stejným vývojem jako mužský - žena tak ve 13. století ve Francii oblékala nejprve bliaud a později kombinaci cotte jako spodního oděvu a surcotu jako svrchníku. Délka oděvů byla dlouhá, svou roli zde hrálo i postavení dámy, oděvy mohly být protažené do vlečky nebo kratší, vždy ale pokrývaly minimálně kotníky. Pokud se oděv stahoval v pase (surcotte se zpravidla nosil volný) pak ženy nosily zpravidla zdobené tkané opasky. Ani ženské pláště se od mužských nijak neliší - nejčastěji šlo dle ikonografických pramenů o prosté kolové pláště (mantel) spojené páskou a opatřené jednou nebo dvěma sponami (tassel a fibule). Hlavu zakrývaly klobouky nebo plachetky. Na nohy obouvaly dámy nízké střevíce i vyšší škorně z jemně činěné kůže. Celek doplňovaly tak jako v předchozím období šperky - náušnice, prsteny, závěsné křížky, náramky apod.

cotte+surcot
Ukázka oděvu (cotte + surcot) nobility na počátku 14.st. - Codex Manesse.

 

Použitá literatura:

Kybalová, L. 1988: Dejiny odievania I. Od staroveku do konca stredoveku, Bratislava.
Kybalová, L. 2001: Dějiny odívání - Středověk, Praha.
Živná, Ž. 1976: Šaty dělají člověka (O módě a oblékání) - historický vývoj, Praha.
Petráň, J. 1985:  Dějiny hmotné kultury I. díl, Praha.

 

články

TOPlist