Kalendáře:

Ladislav Tomič

 

Antický latinský kalendář

 

Latinské označení měsíců jest:

Ianuarius, Februarius, Martius, Aprilis, Maius, Iunius, Iulius, Augustus, September, October, November, December

Římané dělili měsíc na

Slovo "obyčejně" je na místě, protože měsíce březen, květen, červenec a říjen tvoří výjimku - v těchto měsících je Nonae sedmý a Idus patnáctý den. Mnemotechnická pomůcka - slovo MILMO obsahuje počáteční písmena těchto měsíců.

Spojený zápis dne v měsíci pak vypadal např. takto:

Kalendis Ianuariis - 1. ledna
Nonis Septembribus - 5. září
Idibus Martiis - 15. března

Pojmenování dne v měsíci se vztahovalo k těmto třem základním bodům měsíce:

První den před těmito dny byl označován slovem pridies (před) s akusativem: např. pridie Kalendas Februarias (31. ledna), pridie Nonas Februarias (4. února) či třeba pridie Idus Februarias (4. února).

Ostatní dni v měsíci určovali Římané zpět od nejbližších následujících Kalend, Non a Iduí a to tak, že přičítaly jak samotný datum tak ony dny (terminus a quo i terminus ad quem):

Příklad zápisu datumu 30. ledna: - nejbližší Kalendae je 1. února - takže: 30.1. + 31.1. + 1.2. - celkem tedy 3 dny. Zápis datumu pak zní ante diem tertium Kalendas Februarias (ante diem = přede dnem - česky tedy: tři dny před Kalendas února). Jen zřídka se vypisoval tento datum celý - pro zápis data se používala zkrácená forma, ve které by výše uvedený příklad vypadal takto: a.d. III. K. Febr. Datum 28. října pak v této formě např. vypadal takto: a.d. V. K. Novembres.

Tabulka pro dopočet datumu:

dny: březen,květen,červenec,říjen leden,srpen,prosinec duben,červen,září,listopad únor
  31 dní 31 dní 30 dní 28 (29) dní
1. Kalendis Kalendis Kalendis Kalendis
2. VI. ante Nonas IV. ante Nonas IV. ante Nonas IV. ante Nonas
3. V. ante Nonas III. ante Nonas III. ante Nonas III. ante Nonas
4. IV. ante Nonas Pridie Nonas Pridie Nonas Pridie Nonas
5. III. ante Nonas Nonis Nonis Nonis
6. Pridie Nonas VIII. ante Idus VIII. ante Idus VIII. ante Idus
7. Nonis VII. ante Idus VII. ante Idus VII. ante Idus
8. VIII. ante Idus VI. ante Idus VI. ante Idus VI. ante Idus
9. VII. ante Idus V. ante Idus V. ante Idus V. ante Idus
10. VI. ante Idus IV. ante Idus IV. ante Idus IV ante Idus
11. V. ante Idus III. ante Idus III. ante Idus III. ante Idus
12. IV. ante Idus Pridie Idus Pridie Idus Pridie Idus
13. III. ante Idus Idibus Idibus Idibus
14. Pridie Idus XIX. ante Kalendas XVIII. ante Kalendas XVI. ante Kalendas
15. Idibus XVIII. ante Kalendas XVII. ante Kalendas XV. ante Kalendas
16. XVII. ante Kalendas XVII. ante Kalendas XVI. ante Kalendas XIV. ante Kalendas
17. XVI. ante Kalendas XVI. ante Kalendas XV. ante Kalendas XIII. ante Kalendas
18. XV. ante Kalendas XV. ante Kalendas XIV. ante Kalendas XII. ante Kalendas
19. XIV. ante Kalendas XIV. ante Kalendas XIII. ante Kalendas XI. ante Kalendas
20. XIII. ante Kalendas XIII. ante Kalendas XII. ante Kalendas X. ante Kalendas
21. XII. ante Kalendas XII. ante Kalendas XI. ante Kalendas IX. ante Kalendas
22. XI. ante Kalendas XI. ante Kalendas X. ante Kalendas VIII. ante Kalendas
23. X. ante Kalendas X. ante Kalendas IX. ante Kalendas VII. ante Kalendas
24. IX. ante Kalendas IX. ante Kalendas VIII. ante Kalendas VI. ante Kalendas
25. VIII. ante Kalendas VIII. ante Kalendas VII. ante Kalendas V. ante Kalendas
26. VII. ante Kalendas VII. ante Kalendas VI. ante Kalendas IV. ante Kalendas
27. VI. ante Kalendas VI. ante Kalendas V. ante Kalendas III. ante Kalendas
28. V. ante Kalendas V. ante Kalendas IV. ante Kalendas Pridie Kalendas
29. IV. ante Kalendas IV. ante Kalendas III. ante Kalendas  
30. III. ante Kalendas III. ante Kalendas Pridie Kalendas  
31. Pridie Kalendas Pridie Kalendas    
Poznámka autora: ante Kalendas a Pridie Kalendas se rozumí vždy Kalendas následujícího měsíce.

 


 

Středověký kalendář

"Římské datování bylo užíváno prakticky výlučně v latinských textech a v nich zejména v produktech církevních, zejména papežských. Během středověku se však pro ně ztrácelo porozumění a dělaly se v něm často chyby. V národních jazycích (ale i v latině) byl daleko více používán způsob datování podle církevního kalendáře, t.j. podle svátků křesťanského roku. Ty byly dvojí - pevné a pohyblivé. Pevné svátky byly zpravidla zasvěcené jednotlivým světcům (takovýto kalendář ovšem nebyl jednotný, ale lišil se zpravidla podle oblasti či prostředí), pohyblivé byly vázány na ústřední bod církevního roku - velikonoce (neděle po prvním jarním úplňku). Ty mohly připadnout na některé ze dnů mezi 22. březnem a 25. dubnem. Tím byl dán základ k postupnému vypracování 35 kalendářů, které obsahují všechny varianty křesťanského pohyblivého kalendáře. Při datování byl tedy příslušný den přičleňován k některému blízkému dnu předchozímu či následujícímu (po onom dnu či před ním, tedy post nebo ante)".

Poznámka: Tabulky s těmito 35 kalendáři, které nám umožní identifikovat konkrétní den středověkého datování ,obsahuje pomůcka Friedrich G., 1934: Rukověť křesťanské chronologie. Praha.

 

Použitá literatura:

Friedrich G., 1934: Rukověť křesťanské chronologie. Praha (reprint 1997 - Paseka)
Hlaváček I. - Kašpar J. - Nový R., 1993: Vademecum pomocných věd historických. Praha, s. 109-112
Kudrnovský, A.:  1935: Latinská mluvnice. Praha

 

články

TOPlist