4. Panské kostely Kostel

Diskutovaným znamením panských neboli vlastnických kostelů jsou tribuny čili empory (odtud též jejich označení "tribunové" nebo "emporové"). Velký rozmach zaznamenaly právě od 12. století a jsou spojovány právě s románskými kuriemi velmožů. J. Žemlička v této souvislosti hovoří přímo o sepjetí dvorce s kostelem jako charakterické emancipační formě "nové" pozemkové šlechty (Žemlička 2002, s. 368). Přesto - jak bylo řečeno - současný výskyt obou typů objektů lze doložit spíše výjimečně. U některých dvorců navíc kostely nemusely vůbec vzniknout, a naopak, u mnohých kostelů nemáme ani po archeologickém průzkumu doklady o dvorcích. Vzhled a formy vlastnických kostelů jsou každopádně dalším dokladem rozdílů mezi sídly předních velmožů a mezi skromnějším prostředím nižší šlechtické vrstvy (např. již zmíněný hrabišický Vroutek a Bedřichův Světec hrabišického klienta).

Kostel sv. Jakuba v Jakubu u Kutné hory
Kostel sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory. Podle některých interpretací se vlevo nachází postava velmože, zakladatele kostela.

 

Možností architektonického řešení empor i celého svatostánku byla celá řada. Tribuny bývaly umístěné v západní části kostela buď přímo v lodi, nebo byly ve věži a do lodě se otvíraly arkádou; vystupovalo se na ně schodištěm v síle zdiva z kostela, případně z věže, spojené portálem v patře s panským sídlem. Náročná a velmi nákladná stavba věže, případně mohutné západní části s dalšími prostorami na způsob karolinského a otonského westwerku, mohutné západní věžovité přístavby kostela (Milevsko, Praha-Kyje, a d.), činila celou stavbu výrazně honosnější a reprezentativnější. Byť máme ze západní Evropy doklady o přípravných kresbách na voskových tabulkách a voskových a dřevěných modelech a stavitelé byli vysílání studovat jiné stavby, neexistovaly žádné matematické výpočty statiky a konstrukce a hlavním předpokladem byla praktická zkušenost. O prestižním a reprezentačním významu věží vypovídá i skutečnost, že románští stavitelé a jejich zákazníci byli kvůli ambiciózním projektům ochotni riskovat a pouštět se metodou pokus-omyl do nevyzkoušených experimentů, což nezřídka přinášelo fatální selhání. Tato skutečnost je nepochybně podivuhodným dokladem praktických významů forem architektury - věž byla známkou statutu a postavení stavebníka, a to jak u kostelů, tak pozdějších i hradů. Rovněž ve funkci věže jako zvonice je přítomný moment reprezentace, dávající na vědomí svou přítomnost na velké vzdálenosti; věž také době obsahovala významné symbolické konotace. Dá se říci, že věže a také klenby vůbec byly hlavními tématy architektonických experimentů a inovací v románské době.

Vnitřní dispozice románského kostela
Vnitřní dispozice románského kostela s emporou.

 

Románské kostely byly stavěny na zahloubené základy, seskládané z neopracovaného kamene a spojovaného často jen jílem. Nadzemní části pak byly budovány z různých typů kamene a různými způsoby zdění, vždy však bylo stavěno pečlivě lícované zdivo. Odhad spotřeby kamene na stavbě malého kostelíka bez věže v Bedřichově Světci činil cca 200 m 3, což představuje zhruba 450 tun kamene (Klápště 1994). Ideální byly zejména pravidelné opukové či pískovcové kvádříky (používala se ale i žula a čedič), které tvořily lícové stěny - směrem dovnitř klínovitě zužovaly a jádro tvořily amorfní kameny a lité zdivo, tedy směs malty s velkým obsahem vápna a kamenné drti. Vždy bylo dbáno na to, aby stěna byla hladká a měla lícovou plochu z pravidelných kvádříků s upravenými úzkými spárami; pokud nebyl k dispozici dostatečně kvalitní kámen bylo nutno vystačit lícovým zdivem vyrovnávaným rozetřenou maltou, do níž byly vyryty pravidelné vertikální a horizontální linie, které napodobovaly spáry mezi kvádříky. Pokud ani tak nebylo možno dosáhnout pravidelného zdiva, mohla být stavba omítnuta (např. panský kostel s tribunou v Újezdci, postavený z lomové žuly). Omítka vhodná jako podklad pro nástěnné malby naopak byla obvyklá v interiéru.

Kostel sv. Petra v Poříčí nad SázavouKostel sv. Petra v Poříčí nad Sázavou
Kostel sv. Petra v Poříčí nad Sázavou.

Z pískovce, často dováženého ze značné dálky, bylo vytvářeno také armování nároží a kamenické články (portály, okna, obloučkové vlysy, vkládaná reliéfní sochařská výzdoba). Skromněji vybavené kostely měly obyčejný trámový strop, honosnější stavby disponovaly valenými a křížovými klenbami dosud bez kamenných žeber, nesenými zděnými pasy. Apsidy byly završeny čtvrtkulovými klenbami - konchami. Střechy byly kryty šindelem a také keramickou krytinou, v interiéru se pokládaly keramické dlaždice a stěny bývaly vymalovány celými cykly nástěnných maleb.

Stavba na iluminaci z 11.st.
Představu o čilém stavebních ruchu na stavbě románského kostela si můžeme udělat například při pohledu na výjev z anglické bible z 11.st. (zde stavba Babylónské veže)

Dnes minimálně uchopitelné jsou dřevěné chrámové stavby, které se do dnešních dob nedochovaly; z celkového počtu kostelů v Čechách a na Moravě lze přitom předpokládat jejich značný podíl. Jeden z příkladů tohoto méně náročného kostela byl odhalen v Nesvěticích (o. Most), o nichž je první písemná zmínka v roce 1238. Výzkum odhalil mělký základový žlab, vyplněný skládanými kameny, které byly zřejmě na nebo kousek nad úrovní terénu překryté kamennými deskami. Z nich pak vyrůstala dřevěná jednolodní stavba s pravoúhlým závěrem (Klápště 1994).

Románské stavby nebyly dílem jednoho "architekta" v dnešním pojetí, ale mnohdy několika stavitelů. Iniciativa navíc byla zjevně především záležitostí stavebníka a patrona, který rozhodoval o podobě stavby a často ji i přímo vedl a koordinoval. V tomto vynikli zejména církevní představitelé, biskupové a opati, z nichž mnozí požívali pověsti velkých stavitelů, disponujících často potřebnými praktickými architektonickými vědomostmi; v klášterech ostatně byly opisovány i antické příručky o stavitelství, například Vitruviových Deset knih o architektuře. Jako vyhlášení specialisté pak mohli pracovat i pro jiné stavebníky. Současně však nepochybně románská doba znamenala nepochybný vzestup profesionálních stavitelů a stabilní zdokonalování technické úrovně a přinášení stále nových inovací. Narůstala také mobilita stavebních hutí, stále častěji se objevují doklady používání geometrických pomůcek, kamenické značky používané za účelem plateb a doklady systematičnosti a standardizace práce.

Kostel Panny Marie v Mohelnici nad Jizerou
Kostel Panny Marie v Mohelnici nad Jizerou, 12.st.

Románskou architekturu nelze ani z obecného pohledu považovat za unifikovaný styl, ve skutečnosti se jednalo o velice variabilní stavitelství, kde hrály významnou úlohu jak různé regionální a místní tradice a inovace, tak také specifický výběr forem, který byl diktován různými funkcemi a (řečeno moderním termínem) estetickými ideály - ostatně i první použití žeber v románské architektuře zjevně nebylo motivováno jejich konstrukčními a statickými vlastnostmi jako v gotickém stavitelství, ale zjevně bylo používáno především jako vizuální zvláštnost bez vztahu ke konstrukci. Stavitelé řešili také různé odlišné modely chrámových staveb například podle funkce těchto objektů (poutní kostely se mohly lišit od farních, vlastnické od klášterních atd.). Šlechtickému stavebníkovi se tedy nabízely možnosti vybírat z celé řady alternativních přístupů a tato volba byla ovlivněna postavením a "strategiemi" patronů i celých rodů v souvislosti s konkurencí a vymezování se proti ostatním velmožům a rodinám. Stejně tak hrály významnou úlohu i jejich kulturními styky, rozhled, ale i aktuálně dostupné stavební hutě atd. Výsledkem soupeření a úsilí o překonání sousedů, konkurentů a protivníků, stejně jako vymezení vlastního statutu proti níže postaveným tedy na znamenalo neustálé architektonické a umělecké inovace.

Kostel svatého Jakuba v Jakubu u Kutné hory
Kostel svatého Jakuba v Jakubu u Kutné Hory.

 

TOPlist