5. Hospodářské zázemí

 

O hospodářském zázemí raných sídel šlechty mnohé vypovídají písemné i hmotné prameny. Vznikala zpravidla přímo v nebo poblíž center vznikajících panství. V Bedřichově Světci leželo hospodářské zázemí bezprostředně vedle dvorce, poblíž plotu ohrazujícího sídlo šlechtice. Celé osady řemeslníků známe spíše z písemných pramenů. Například v Zásadě pod hradem Litoměřice žil již v  11. století kromě zemědělců také zvoník (camparius), tři vinaři, kteří disponoval vlastní půdou (vinitores Kozel, Ztovan a Zvan) a dále jménem nezmiňovaní ševci, koželuzi a jircháři (pellifices albi et nigri), kováři, tesaři a dokonce lazebník, provozující parní lázeň (calefactores stube) (CDB I, č. 55). Falzum hlásící se do roku 1046 hovoří v jedné vsi mimojiné o soustružníkovi (tornarium scutellarum) Božatovi s třemi syny a společníkem Nemou, který vyrábí soustruhy, štítaře Stacha a obchodník se solí (salsamentarios) (CDB I, s. 360). Listina knížete Bedřicha, stvrzující v roce 1186 donace kladrubskému klášteru zase zmiňuje v některých střediscích nového panství celou řadu řemeslných a hospodářských profesí - rybáře, vinaře, barvíře, ševce a koželuhy, kováře, bečváře, soustružníky a objevuje se opět lazebník ( "calefactorem stubae") (CDB I., č. 405).

Archeologicky prozkoumán byl dvůr Radonice nad Ohří, u něhož se nacházela přilehlá stejnojmenná vesnice. Obé vzniklo zřejmě na konci 10. nebo v 11. století jako knížecí majetek; dvorec nebyl zřejmě opevněn, zato zde byl vystavěn kostel. Archeologický výzkum také zde doložil zvýšený podíl kovářské výroby. Někdy mezi léty 1143-1148 pak "svůj dvůr Radonice" ("curiam suam Radunice") věnoval Vladislav II. a královna Judita strahovské kanonii premonstrátů "i s celým příslušenstvím". V darovací listině byli také vyjmenováni obyvatelé dvora včetně svých zaměstnání: pracoval zde kovář jménem Radosta, švec Celek , soustružníci Deton a Ztras , pastevec kobyl Ostoj a další lidé bez uvedení zaměstnání. Zmiňováni jsou též obyvatelé stejnojmenné vsi včetně rodinných příslušníků, kteří při převodu majetku dobrovolně vstoupili do poddanství (m. j. zahradník (hortunatus) Gogol a skupina pastevců dobytka) (CDB I., č. 156).

Premonstráti na konci 12. století svůj nově nabytý dvůr dokonce opevnili - nechali vyhloubit kruhový příkop široký zřejmě až 6 m a hluboký 3 m, zemina patrně posloužila jako vyrovnání terénu pod nově postaveným románským kostelem. V hospodářském zázemí nového areálu byla nalezena baterie pecí na pálení vápna (zřejmě fungovala v souvislosti se stavbou kostela) a dále kovárna, nacházející se vně dvorce těsně vedle příkopu, a zřejmě zde byly i další objekty. Dvůr patrně fungoval až do konce 13. století, kdy bylo hospodářské centrum panství definitivně přeneseno do sousední vesnice (po roce 1273). Mezitím se příkop pomalu zanášel, a již ve vrcholném středověku vznikl na jeho místě kolem kostela hřbitov.

Schematický plán okolí Radonic
Obr. A: - Schematický plán okolí Radonic, zakreslena současná komunikační síť. A - přibližný rozsah sídelní situace časně slovanského období - 10.stol., B1 - rozsah knížecího dvora 10.-12.stol., B2 - zachycené stopy vesnice 10.-13.stol., B3 - stopy mladšího rozšíření vesnice 12.-13.stol. C1 - pohřebiště 10.-11.stol., C2 - pohřebiště 12.stol., D - část areálu klášterního dvora z přelomu 12. - 13.stol.
Obr. B: 1 - Zachycený průběh příkopu klášterního dvora, zakreslen půdorys románské fáze kostela Povýšení sv. Kříže, 2 - část půdorysu stavby se stopami kovářské výroby, 3 - část půdorysu srubové stavby, porušené příkopem, 4 - rozsah baterie pecí na pálení vápna. Převzato z: Meduna, P. 1997: Curia Radunice., Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis 3, s. 31-33

Písemné prameny naznačují různé strategie v organizaci hospodářského a zejména řemeslného zázemí. Někdy byli řemeslníci různých profesí rozmístěni po okolních vsích, nepochybně proto, že vedle svého řemesla měli půdu, kterou současně obdělávali. Jinde ale byli naopak více soustředěni na jedno místo, do jedné osady a zabývali se výhradně řemeslnou činností a zřejmě ani nevlastnili půdu. Na konci 12. století také začaly vznikat specializované hospodářské dvory, zaměstnávající řemeslníky a další zaměstnance. Ve Velebudicích (o. Most), nedaleko Vroutku se zmiňovaným hrabišickým sídlem s honosným kostelem, vznikla někdy na konci 12. či na začátku 13. století ohrada, vymezená příkopem s přístupovým koridorem po straně, který mohl lemovat plot i val. Vzhledem k tomu, že zde nestojí kostel, ani zde nebyly nalezeny stopy po sídle se předpokládá, že v tomto případě se v rámci sítě hrabišických dvorů mohlo jednat spíše o hospodářský dvůr bez rezidenční funkce. V mašťovském újezdu Milhosticů vznikly podobné vrchnostenské dvory (označované v pramenech jako " curtile" - " curtile in Tripschiz et Grazt" ) na okraji starého sídelního území, kde byly z celého újezdu zdaleka nejvýhodnější podmínky pro zemědělství. Další rozvoj šlechtického hospodaření ve 13. století se ubíral právě tímto směrem a v první polovině 13. století se už mohlo jednat o skutečně rozsáhlé specializované statky - např. v roce 1255 daroval znojemský kastelán Boček žďárským cisterciákům několik statků včetně stáda 58 koní, kteří byli chováni v jednom z jeho dvorů.

Centra dvorcového typu tedy řečeno s J. Žemličkou umožňovala kromě rezidenční a reprezentativní funkce především vrchnostenský dohled nad původně dosti rozptýlenými částmi pozemkového vlastnictví a soustřeďovaly se sem též platy a dávky z vesnic, lidí, práv, důchodů. Nechyběla zde ani režijní složka hospodaření, chod dvorského hospodářství pak pomáhala zajišťovat práce závislých lidí usazených ve vsích. Prostřednictvím pak byl rovněž navazován kontakt s trhem a peněžní směnou (Žemlička 2002, s. 413-414).

 

TOPlist