6. Curia Vitkov

Velmožský dvorec

Autoři projektu:

Ladislav Tomič
Petr Hejhal
Pavel Suchánek


Rekonstrukce:

Dvorec "Curia Vitkov" je budován nad obcí Horní Vítkov u Chrastavy severozápadně od Liberce:

mapa0.jpg (18053 bytes)

Aktuální stav všech zatím dokončených prací můžete vidět na přiložených fotografiích, případně na samostatné stránce věnované postupu výstavby. Nákresy ukazují původní studie a tam kde se již započalo s výstavbou pak příslušné fotografie ukazují aktuální stav.

Kurie není budována na místě archeologického naleziště. Oblast severních Čech, Chrastavska, Liberecka a Frýdlantského výběžku byla osídlována zejména až ve 13. století; vsi, ale i nejstarší šlechtická sídla a obranné pevnosti (Lemberk, Grabštejn, Hamrštejn, Děvín) a nově založená města známe až z průběhu 13. století. Rané sídlo z 12. století nebylo v bezprostředním okolí Liberce doloženo, možným pozůstatkem nezachovaných raných šlechtických sídel by snad mohly být některé emporové románské kostely, budované místními velmoži v centrech jejich vznikajících panství za Ještědem (Mohelnice nad Jizerou) i nedaleko za hranicí na polském území.


Velmožský dvorec

Plán akropole

Předpokládaná budoucí podoba akropole (zjednodušený model):

1. románský emporový kostel (v plánu)
2. patrový palác velmože (v plánu)
3. dům šafáře (dokončen)
4. dům kněze (ve výstavbě)
5. domy "nobility" (obydlí suity velmože) (jeden dokončen, jeden v plánu)
6. čeledníky (dva dokončeny, jeden ve výstavbě)
7. stodola (dokončena)
8. stáje (ve výstavbě)
9. sýpky (v plánu)
10. hlavní věžová brána (dokončena)
11. zadní branka do řemeslnické osady (dokončena)
12. lehké opevnění - příkop, vršený val a polský plot (valy a příkopy dokončeny, plot ve výstavbě)

 

Místo:

Na rozdíl od mladších gotických hradů, budovaných vesměs na strmých nepřístupných místech, skalách a ostrožnách, byly románské kurie častěji umisťovány v otevřené krajině při stávajících cestách a stezkách. "Curia Vitkov" se rozkládá na plochém hřebenu s homolí, dvorec je situován věžovou branou k nejsnáze přístupnému místu - proti hřebeni kopce, kde je i přístupová cesta.

krajina před stavboukrajina před stavbou
Kopec na kterém stojí dvorec před začátkem stavby a okolní krajina.

Příkop:

Doklady ohrazení dvorce příkopem existují z celé řady lokalit. Například příkop v Týnci nad Sázavou, zahloubený přímo do žulové skály musel být dosti náročným podnikem. Zdá se, že k vyhloubení příkopu a vybudování alespoň lehkého opevnění či ohrazení mohlo někdy dojít až v průběhu existence sídla, což mohlo být ovlivněno například nejistou situací v určitých obdobích - například v Radonicích byl původní knížecí dvorec pouze oplocen, ale po získání kurie strahovskými premonstráty došlo na konci 12. století k jejímu otýnění, ač se patrně její hospodářsko-sídelní funkce nezměnila.

Příkop našeho dvorce je přibližně 2m hluboký a 3m široký s plochým dnem a prudce svažitými okraji.

 

Příkop

Příkop dvorce v místě vedle hlavní brány.

 

Valy:

Archeologický průzkum raných šlechtických sídel prokázal, že se zde již nestavěly složité komorové konstrukce, jaké známe ze starších hradišť. Valy chvojenského dvorce jsou uváděny jako sypané, hlinitokamenité konstrukce, jinde však většinou stopy po valech chybí zcela. Jednak vytěžená zemina navršená po vnitřním obvodu příkopu časem sesedávala a ponechaná bez údržby byla splavována zpět do příkopů, jednak také mohla být využita na srovnání či zvýšení terénu ohrazeného prostoru (např. pod novostavbou kostela v Radonicích nad Ohří, hrádky typu motte atd.). Důvodem pro vynechání valu mohly být už tak stísněné podmínky uvnitř otýněného areálu (Týnec nad Sázavou). Kurie tedy bývaly spíše jen lehce ohrazeny palisádou či plotem. Náš objekt ovšem disponuje prostým vršeným a dusaným valem, zpevněným místy výdřevou a porostem proti půdní erozi. Valové opevnění tvoří dva pásy valů, nižší vnější lícuje s vnější hranou příkopu a hlavní vnitřní lícuje s vnitřní hranou příkopu a prakticky vybíhá plynule přímo ze dna příkopu. Vnější val je vysoký přibližně 1 až 1.5 m, v čele je opatřen šikmou řadou ven trčících kůlů.

Ježek
Ježek na malém valu se vyplétal proutím a znesnadňoval přístup k opevnění.

Vnitřní hlavní val je z vnitřní strany opevnění vysoký 1.5 až 3 m (nejvyšší je v prostoru před hlavní branou) u paty široký přes 4 m. Na vnější straně val vybíhá přímo ze dna příkopu a dosahuje tak výšky 3-4 m, před branou 4.5 m. Potenciální útočník, který byl nucen opřít obléhací žebříky nebo ostrve ze dna příkopu, musel tedy počítat s výškou valu 4-5 m bez samotné 2m palisády v koruně valu - proto jeho žebříky či ostrve musely mít délku nejméně 6m, což už i u tohoto lehkého ohrazení představovalo nemalou výšku.

Valy

Palisáda - polský plot:

Hlavní val je v koruně opatřen masivním až 2,5m vysokým "polským plotem" tvořeným dubovými kuláči zapuštěnými hluboko do země a výpletem ze silných prutů listnáčů dosahujících po dokončení výšky kolem 2m. Tato konstrukce nahradila v našem projektu starší "klasickou" palisádu z přiostřených smrkových a borových kuláčů. Ta se ukázala v našich podmínkách neúnosně náročná na údržbu a stávající "polský plot" je jí odpovídající alternativou, přijatelnou lehkému opevnění podobného sídla. Archeologické průzkumy jednotlivých lokalit prokázaly právě i používání jednoduššího plotu - viz např. stopy po vertikálních kůlech a horizontálních žlábcích v Bedřichově Světci. Vzhledem k tomu, že tamní dvorec nedisponoval ani příkopem, charakter ohrazení spíše hovoří o jeho právně vydělovací úloze - odděluje prostor dvorce od jeho řemeslnického a zemědělského okolí. Již zmíněný příklad Radonic nad Ohří ovšem naznačuje, že i obranná funkce byť jednoduchých opevnění hrála pro majitele dvorce čas od času důležitou roli, neboť se jim vyplatilo do opevnění investovat určité prostředky.

Polský plot     

Věžová brána:

Brána dvorce je ve valu proražena směrem proti hřebeni kopce a je chráněna roubenou patrovou věží postavenou přímo nad branou a průjezdem ve valu.Vjezd je vysoký přibližně 3 m a stejně tak široký. Samotná věž nad ním je čtvercová o hraně 3 m, roubená a vysoká po střechu 6 m. Nad roubenou částí je usazen krytý ochoz, který na způsob podsebití přečnívá, přes půdorys roubeného patra. Proti bráně vede přes příkop cca 3 m široký, pevný dřevěný most.

věž hlavní

Zadní branka:

Na protilehlé straně je ve valu proražena úžší zadní branka, široká asi 1,5 m, vysoká 2 m a zastřešená nízkou věžicí, vedoucí do osady řemeslníků pod dvorem.

branka
Zadní krytá branka do řemeslnické osady - vlevo pohled z akropole. Vpravo pohled od řemeslnické vesnice. Věž tvoří čtyři bytelné dubové kůly o které se opírá výdřeva průchodu z kuláčů. Ochoz je opatřen zábradlím z vrbového proutí a doškovou střechou z rákosových došků.

 

Obytné budovy:

Jak bylo zmíněno v úvodním oddíle, v objektech románských velmožských kurií se zpravidla spojovala celá řada funkcí - sloužily jako sídla panovníka, velmože či církevní vrchnosti (nezapomeňme, že vlastníky kurií byly rovněž řády, které současně vyvíjely významné kolonizační úsilí - cisterciáci, premonstráti, johanité a d.). Současně však kurie byly důležitými články hospodářské správy vznikajících pozemkových držav a újezdů, stejně jako místními středisky řemeslné výroby. Vlastnické tribunové kostely pak představují zřetelně prestižní prvek, reprezentující osoby, rodiny či instituce majitelů.

Sídlo pána dvorce tvoří v našem případě roubená patrová budova s vnější dřevěnou emporou v patře. Rozměry paláce jsou přibližně 5x11m. Více údajů o raných šlechtických sídlech naleznete v samostatném oddíle.

 


Pokud se vám obrázek nezobrazuje, klikněte na odkaz zde.

Skvostem dvorce je emporový (tribunový) vlastnický kostel. Není příliš velký (cca 8x15m), ale ve své době byla tato častá součást velmožského dvorce neobyčejně prestižní a reprezentativní záležitostí. Vedle hlavního vchodu má kostel ještě jeden vyvýšený vstup ve veži odkud lze vstoupit přímo na tribunu kostela. Odtud pán se svou rodinou sledoval bohoslužby. Mohl také tuto jedinou pevnou kamennou stavbu v okolí využívat v případě nebezpečí jako útočiště, protože prostory lodi a tribuny s věží mají vlastní vchod a jsou funkčně oddělené. Ostatní obyvatelé dvorce a z okolí byli přítomni dole v lodi na místech daných jejich postavením.

 

  kostel rovná
Model budoucí podoby kostela na Curii Vítkov, odvozený z původní podoby (pozdně románské přestavby) románského kostela v sv.Jakuba v Rovné u Stříbrné Kamenice.

 

Kostel Panny Marie v Mohlenici

Ilustrační fotografie kostela Nanebevzetí Svaté Panny Marie z Mohelnice nad Jizerou (12.st.) ukazuje typický vzhled románských jednolodních emporových kostelů bez dalších mladších stavebních zásahů. Velká část románských kostelů totiž byla v průběhu věků více nebo méně přestavována, tak aby splňovaly soudobé požadavky na vzhled a funkci. Někdy šlo o drobnější úpravy nebo přístavby, jindy došlo k razantnějším zásahům jako přestavby věží, oken, vstupů aj. Zcela běžné jsou barokní střechy věží původně románských kostelů. Zpravidla pouze tam, kde obec časem upadala a zchudla nebo chyběl bohatý mecenáš zůstal kostel v původní, nebo jen málo změněné podobě. Kostel v Mohelnici je sice v podstatě "stylově čistý" a může nám tak posloužit jako vzor, ovšem za cenu významnějších puristických úprav vedených J.Mockerem r. 1887.

 

Náš modelový příklad počítá asi s deseti až patnácti dospělými mužskými obyvateli dvora a jeho bezprostředního hospodářského zázemí. Rodina velmožova úředníka (šafáře) a kněze obývají srubové, mazanicí omazané stavby, stojící přímo na akropoli. Jsou prostornější než obydlí řemeslníků na předpolí dvorce, s povalem ze štípaných kmenů a s hliněnou dusanou podlahou. Otopné zařízení v rohu místnosti má dymník, který odvádí kouř nad poval a otvory ve štítech sedlové střechy ven. Střechy jsou pokryté primitivními dřevěnými šindely.

dům šafáře

 

O chod samotného dvorce (paláce aj.) se starala čeleď. Vesměs šlo o mladé svobodné muže či dívky. Část z nich mohla být zřejmě ubytována přímo v paláci (např. v kuchyni) ale zbytek přespával v čelednících - malých jednoduchých domcích přímo na akropoli. Konstrukcí a vybavením se příliš neliší od domů řemeslníků na předhradí. Jedná se o jednoduché jednoprostorové stavby s dýmnou jizbou, se střechou z rákosových došků:

 

celedniky

Hospodářská stavení

Kosterní pozůstatky dokládají na dvorcích jak přítomnost menšího plemene koně, který nebyl vhodným zvířetem pro zemědělskou činnost, ale pochopitelně znamením vyššího sociálního statutu jeho majitele, kterému se také jeho chov mohl vyplatit. Univerzální byl oproti tomu skot, vhodný jak k tahu a obdělávání půdy, tak samozřejmě i jako zdroj masa, mléka a dalších produktů vhodných pro další řemeslné zpracování; nechybí ani doklady přítomnosti slepic a hus. V areálu proto stojí nejen jednoduché stáje, ale též sýpky, seníky a kolny, hospodářské stavby jednoduchých rámových konstrukcí se stěnami ze dřevěných prvků vkládaných do drážky, vyplétanými proutím apod. omazanými mazanicí, s doškovými střechami.

 

stodola

Stodola.


stáj

Stáj pro koně.

 

 

Sýpka
Model malé patrové sýpky, která bude stát na okraji hospodářského okrsku.

 



Osada řemeslníků

Osada řemeslníků

Bezprostředně k ohrazenému dvorci přiléhá nevelká řemeslnická osada. Ani tato část projektu není rekonstrukcí konkrétní zdokumentované lokality, především z důvodu, že žádná lokalita tohoto charakteru na našem území (zatím) nebyla komplexně archeologicky prozkoumaná a informace písemných pramenů v tomto případě nemohou postačovat. Jednotícím prvkem řemeslnické osady je vročení postavených objektů do poměrně širokého časového období od 12. do počátku 13. století. Při výběru budovaných objektů jsme se drželi příkladů z území raně středověkých Čech, Moravy a přilehlých částí Polska a Německa.

osada řemeslníků

Obytný dům dům tesaře

V současnosti máme na dvorci hotové dva domy řemeslníků - dům tesaře/řezbáře a dům kováře naproti kovárně. Oba tyto domy jsou svým pojetím, rozměry a vybavením podobné. Dům je srubová stavba na obdélném půdoryse 4x5 m, sestavená z neotesaných klád. Prostor mezi nimi je vyplněn mechem, trávou či surovou ovčí vlnou a omazán jílem; před povětrnostními vlivy je navíc dům vně i uvnitř chráněn další vrstvou mazanice. Vchod je z izolačních důvodů nízký; podobně okna jsou vlastně jen malé větrací otvory, v zimě ucpávané. Sedlová střecha, jejíž hřeben spočívá na dvou "sochách", je pokryta došky z rákosu. Oba štíty domu jsou vypleteny z proutí a omazány jílem. V rohu obytné místnosti (jizby) se nachází hliněná pec na kamenném podstavci, vyhřívající vnitřní prostor. Kouř je odváděn otvorem ve štítu a samotnou střechou. Podlaha je hliněná, dusaná.

interiér

Interiér domu kováře. Curia Vitkov.


 

Kovárna

Kovárna je přístřešek složený z několika klád s prkennou střechou, zahloubený do svahu a ze tří stran krytý vyplétanou stěnou. Nachází se zde výheň s měchem, vyrobeným ze dřeva a kůže, špalek s kovadlinou a dřevěné koryto na vodu.

kovárna

kovárna - interiér

Kovárna byla vybudována a zařízena s přispěním partnera - Lesy ČR. s.p. logo

 

Parní lázeň

Parní lázeň nebo "stuba" je jednoduchá srubová stavba, obdélného půdorysu, zaklenutá stropem z klád, se střechou z primitivních dřevěných šindelů. Parní lázeň je známá ze slovanských zemí i z písemných pramenů, např. v Kristiánově legendě "A když tam přišel, našel ho ležícího v parní lázni, jež se nazývá v obecné řeči stuba" (Hošna 1997, 184). Lazebníci, provozující parní lázeň (calefactores stube, caldarius) jsou také přímo na dvorcích nebo přilehlých osadách doloženi celou řadou písemných pramenů v 11. i 12. století (např. CDB I, č. 55, 387, 405 a d.).

LázeňLázeň
Budova parní lázně na Curii Vitkov. Vpravo muži v parní lázni. Heidelberský rukopis tzv. "Sachsenspiegelu", 14.st.

 

Hrnčířská dílna s pecí

Mírně do svahu zahloubený přístřešek s doškovou střechou, pod ním je umístěn hrnčířský kruh a v sousedství je hrnčířská pec. Přístřešek je rovněž využíván pro chlebovou pec a příležitostně též jako stodola (humno).

 

 

pec hrnčířská pec hrnčířská
Takto vypadala hrnčířská pec vyrobená pro výpal keramiky před několika lety. Bude nahrazena stabilní pecí obdobné konstrukce umístěnou již v přístřešku hrnčířské dílny.

 

Chlebová pec

Chlebová pec je umístěna na kamenné podestě zapuštěné do země. Vlastní pec tvoří kopule vyskládaná z jílových "cihel" spojovaných mazanicí z jílu, písku a vápna.

pec chlebovápec chlebová

 

Oboroh a obilnice

Oboroh je prostý přístřešek, jakýsi stoh se stříškou, která se pohybuje na čtyřech vysokých kůlech podle množství uskladněného materiálu (seno, popř. jiné krmivo pro dobytek). V blízkosti oborohu se nachází obilnice, ve které se uskladňovalo obilí. Jde o hlubokou jámu lahvovitého tvaru, vystlanou slámou (ta je připevněna ke stěnám obručemi z prutů, upevněnými ke stěnám dřevěnými kolíčky). Nad hrdlem je nízký přístřešek.

 

Oboroh ve Velislavově bibli
Ukázka plnění oborohu z Velislavovy bible.

oborohoboroh

Oboroh v osadě na Curii Vitkov.

 

Obilnice

Obilnice v zemi, krytá doškovou stříškou.

 

Ohrazení osady

Celou osadu obíhá kolem dokola jednoduchý plot, zhotovený jak samo slovo napovídá, z proutí vyplétaného mezi kůly. Plot není jen ohrada bránící nekontrolovanému vstupu dobytka do osady, popřípadě z ní. Je to také "zvyková, skoro právní hranice, umožňující rozdílné hodnocení činů, které se staly uvnitř ohrazení, a činů, které se staly za ohrazením. Odděluje bezprostředně osvojený prostor, v jistém smyslu tedy bezpečný prostor "zde u nás", od nejistého prostoru "tam", tedy od prostoru neosvojeného nebo jen podmíněně osvojeného, jako jsou pole, a tudíž prostoru, kde zvláště s nastávajícím večerem hrozí nebezpečí skutečná i nebezpečí smyšlená, zrozená fantazií nedostatečně poznaného světa. Plot chrání v nejširším slova smyslu, i když fakticky vážnou překážku nepředstavuje." (Smetánka 1992, s. 46)

brána osady

Další související články: Raně středověká otopná zařízení

TOPlist