2. Církevní řády v Čechách ve 12. století

 

O významu nově příchozích církevních řádů do Čech již byla řeč. Několik klášterních komunit se však již v Čechách půspbilo v dřívější době - již v 70. letech 10. století přišly do Čech benediktinky (u sv. Jiří v Praze; šlo spíše o jakýsi výchonvý ústav pro dcery knížecích velmožů), na konci téhož století i mužská větev řádu (sv. Vojtěchem založený klášter v Praze na Břevnově, 993). Sestry a bratři sv. Benedikta zůstávají v našich zemích osamoceně přes celé 11. století (Ostrov - 999, Sázava - 1032, Rajhrad - 1050, Opatovice nad Labem - 1086-87). Ve 12. století byly nově založeny kláštery v Třebíči ( 1101), Kladrubech (1115), Postoloprtech (1119-1122), Vilémově (1131) a Podlažicích (1160) a klášter benediktinek v Teplicích (1160).

Ve 12. století nově  do Čech přicházejí cisterciáci, premonstráti, johanité a strážci Božího hrobu (křižovníci s červeným křížem).Vliv řeholních komunit na kulturu raně středověkých Čech je nepopiratelný, už jen v podobě hmotné - kláštery, spolu s kostelními stavbami představují dodnes prakticky jediné příklady kamenné románské architektury.

Na počátku 10. století byl vévodou Vilémem Akvitánským založen klášter v Cluny (Burgundsko). Formálně klášter podléhal přímo a pouze sv. Petrovi, byl tedy vyňat ze světské i církevní hierarchie. V brzké době vznikla početná skupina klášterů ovlivněných clunyjskými myšlenkami a vytvořila tak reformní hnutí usilující o návrat k prvotním hodnotám mništsví.

Cisterciáci:

Cisterciáci vznikli jako důsledek reformních snah benediktinských mnichů z Molesme (Francie). Reforma byla vyvolána potřebou návratu k původní podobě mnišství, v opozici k soudobé okázalosti původně ovšem také reformního clunyjského hnutí. Ti založili roku 1098 v burgundském Citeaux (Cistercium) u Dijonu nový konvent, který se i nadále hlásil k řeholi sv. Benedikta. Samotným zakladatelem řádu, tedy tím mnichem, který přivedl svých dvacet bratří do údolí Cistercium byl Robert z Molesme (asi 1028 -- 1111). Důležitou postavou spojenou s cisterciáky je Bernard z Clairvaux. Ten vstoupil do kláštera roku 1113 a cisterciáckou reformu v podstatě dovršil. Heslem cisterciáků zůstalo i nadále benediktinské Ora et labora, modli se a pracuj. Řád přikládal velkou pozornost manuální práci a osobně pojímané, citově hluboce prožívané zbožnosti. V Čechách byly ve 12. století založeny kláštery v Sedlci u Kutné Hory (1142), a dále Plasy (1144), Nepomuk (1144), Svaté pole u Třebechovic (1140), Mnichovo Hradiště (1184), Osek (1198), Velehrad (1205).

Řád premonstrátů:

Řád premonstrátů založil roku 1120 Norbert z Xanten, potvrzen byl roku 1126 papežem Honoriem III. Nový řád přijal řeholi sv. Augustina (snaha o dosažení dokonalosti individua žijícího v komunitě a zdůraznění lásky k bližnímu). Do Čech byli premonstráti uvedeni v letech 1143 -- 44 z Porýní. Zásluhu na tom má hlavně olomoucký biskup Jindřich Zdík (který se rovněž neúspěšně pokusil do Čech přivést augustiniánský řád). První premonstrátský klášter na našem území je Mons Sion v Praze na Strahově. Na Strahově jsou také uchovávány ostatky zakladatele řádu, svatého Norberta z Xanten. Další konventy byly v Želivi (1149), Litomyšli (1150), Hradisku u Olomouce (1151, původně benediktinský), Milevsku (1184), Louce u Znojma (1190), Teplé (1193) a Zábrdovicích (1200); premonstrátky měly klášter v Doksanech (1144), Louňovicích pod Blaníkem (1150), Dolních Kounicích (1183), Chotěšově (1200) a Nové Říši (1211). Ideálem tohoto řádu byl skromný život po vzoru apoštolů, odříkavý život v komunitě, odvrácení se od světa, fyzická práce a služba bohu, teprve ve 13. století se začal řád zabývat i duchovní správou (mezi laiky). Členy řádu byli kanovníci, klerici, novicové a laičtí bratři.

Johanité:

Johanité vznikli ze špitálního bratrstva u kostela Sv. Jana Křtitele v Jeruzalémě. Roku 1099 se bratrstvo přeformovalo v řád, který byl v r. 1119 schválen papežem Paschalem II. V souvislosti s válkami ve Svaté zemi nabyla na významu především rytířská složka řádu - jejich úkol spočíval ve vojenské službě při obraně dobytých území a současně poskytovali pomoc (duchovní i materiální) poutníkům. Po roce 1187, kdy byl pro byl Jeruzalém dobyt muslimy, přesunul řád své sídlo do Akkonu na pobřeží Středozemního moře. Po jeho pádu (1291) pak johanité přesídlili na Kypr, a krátce poté na Rhodos. Řád přijal řeholi sv. Augustina. Do Čech johanité přišli v roce 1169, kdy si zřídili komendu na Malé Straně u kostela P. Marie pod řetězem. Kromě Kadaně  (1186) pak byly založeny další významné komendy řádu ve 13. století - Strakonice (1243), a komendy chránící zemské cesty z Prahy do Lužice (Mladá Boleslav, Český Dub a Žitava).

Strážci Božího hrobu:

Strážci Božího hrobu (Křižovníci s červeným křížem) vznikli v Jeruzalémě v 1. pol. 12. století k ochraně Svatého hrobu. Vrchním představeným řádu byl jeruzalémský patriarcha. Řád přijal řeholi sv. Augustina. Roku 1188 vznikl jejich jediný řádový dům v Čechách, u kostela sv. Petra v Praze Na Zderaze. Poszději byli sloučeni s johanity.

 

Církevní organizaceÚvodArchitektura konventů

Další související články: Hagiografie - legenda

TOPlist