4.1. Lesy a těžba dřeva



4.1.1. Lesy v raném středověku


Lesní porost:

Značnou část území našeho státu pokrýval v raném středověku ještě lesní porost, který jen pomalu a místy ustupoval potřebám člověka, zvláště v pohraničních horských oblastech. V horách převažoval nad jinými dřevinami smrk. V nižších polohách šlo o smíšené lesy tvořené řidčeji dubem (asi do 700m nadmořské výšky), borovicí, ale převážně bukem a jedlí. Lužní lesy v povodí řek pak patřily listnáčům - dubům, habrům, topolům, jilmům, jasanům aj.

les
Smíšený les s převažujícím podílem buku. Pohled na původní lesní porost v těžko přístupných částech Jizerských hor.


Vlastnictví lesa:

Lesy, stejně jako celá země byly výlučným majetkem vládnoucího rodu (Přemyslovců) a knížete, teprve později přecházely donací panovníka některé oblasti země společně s lesy do majetku církve (klášterů, biskupství aj.) a šlechty (někdy i uzurpací). Význam lesa od raného středověku stoupal a byli si toho vědomi i jeho vlastníci - to se kupříkladu odráží i ve statutech Konráda Oty z doby kolem roku 1189, kde se nařizuje lesním strážcům (už tehdy tedy existovali tito lidé) aby tělesně neubližovali lidem v lesích, pokud nebudou kácet stromy. Stejně tak se platila speciální daň z vypásávání lesa dobytkem - tzv. "nářez".

 




4.1.2. Těžba a doprava dřeva

Lesní hospodářství v dnešním slova smyslu prakticky neexistovalo, lesy se využívaly pouze extenzívně - les nebyl udržován a nové stromy se ještě prakticky nevysazovaly. Těžilo se dle potřeby - buď pro samotné dřevo užívané ve stavitelství, k otopu či pro výrobu dřevěného uhlí nebo se kácelo prostě pro získání další zemědělské půdy. Dřevo v lesích káceli laterníci či drvoštěpové (sertores). Základním dřevorubeckým nástrojem byla velká jednostranná sekera na dlouhém toporu, kterou se strom podtínal. Při půlení kmenů v ose se pravděpodobně užívalo různých dřevěných klínů a palic.

Drvoštěp

Protože spotřeba dřeva byla veliká a nevysazoval se nový porost, docházelo již od 11.st. k devastaci lesů kolem velkých sídlišť - např. Prahy. Proto bylo nutné dřevo postupně dovážet ze stále větší vzdálenosti. S ohledem na stav tehdejších cest a dopravních prostředků byly možnosti dopravy dřeva po souši jen omezené - jak co do vzdálenosti tak co do objemu, ale jako výhodná alternativa se nabízely vodní toky. Samotné plavení dřeva je bezpečně doloženo ze zpráv o poplatcích již z počátku 12.století - na řekách Vltavě, Otavě, Sázavě a Labi. Plavení dřeva lze však předpokládat i na dalších tocích - např. Berounce či Lužnici, neboť zde bylo jednak dost vody, lesů a většinou i snadný přístup k řece.

Drvoštěp

Na drobnějších tocích se dřevo plavilo v jednotlivých kládách, ale na větších tocích lze snad již v raném středověku předpokládat také voroplavbu i když nejstarší bezpečná zmínka u nás je o ní až z roku 1316. Plavené dřevo mělo proti neplavenému i některé praktické výhody - bylo díky delšímu pobytu ve vodě pevnější v tahu i tlaku, odolnější proti škůdcům a po použití méně "pracovalo". Stejně tak je možné předpokládat s rozvojem vodní dopravy také existenci jednoduchých jezů pomáhajících udržovat stálé hladiny řek už v tomto období i když i o nich máme písemné zmínky až ze 14.st.

 

ÚvodÚvodUhlíři

TOPlist