Rekonstrukce dvorce z 12. století usiluje o ideální podobu raně středověkého šlechtického sídla na základě relevantních znalostí archeologie, historie a dobových technologických postupů. V českých zemích se však dvorec v celostní podobě, jež by odpovídala staršímu středověku, nezachoval. K dispozici máme jen částečné nálezové situace, proto k výstavbě využíváme analogie jak domácích, tak zahraniční nálezů. Plocha areálu zahrnuje obytné stavby pro šlechtice a jeho lidi (svobodné i nesvobodné), kteří mu patřili, a buď žili na dvorci, nebo v okolních vsích. Souvisle s objekty jsou simulovány také užitkové, hospodářsko-zemědělské plochy.
Technologie staveb se odvíjí od maximálního využívání dobových nástrojů, doložených typů konstrukcí a stavebních postupů jednotlivých objektů, včetně adekvátního stavebního materiálu.
Pěstování plodin a chov zvířat aktuálně zahrnuje pouze některé ukázky, jako například pastviny pro koně nebo pěstování bylin, zeleniny, ovoce či lnu v souladu s archeobotanickými nálezy. V ideální rovině by měla být chována domácí zvířata na maso, mléko, vejce (zvláště skot, jiné drobné zvířectvo a drůbež), stejně jako pro textilní suroviny (ovce) a výrobky z kůží apod.
Lokalita
Curia Vitkov – Vítkův dvůr se rozkládá na plochém hřebeni s homolí. Dvorec je situován věžovou branou k nejsnáze přístupnému místu proti hřebeni kopce, kde se nachází přístupová cesta od jihovýchodní strany. Plocha opevněného dvorce zahrnuje 3500 m2. Od západoseverní strany na tento areál navazuje svažitá plocha zvaná Spáleniště po zaniklé lázni. V jejím levém prostranství se počítá s výstavbou kovárny. Na protilehlé straně nalezneme louku a pastviny. Pod Spáleništěm se nachází malá vesnice náležející zdejšímu šlechtici i s lidmi (zejména oráči a řemeslní specialisté). Příchod do vesnice uvozuje jabloňový sad.
Palác
Dominantu ohrazeného areálu dvorce v současnosti tvoří dřevěný patrový palác (8 x 11 m) s vnější dřevěnou emporou v patře a vnějším přístupovým schodištěm. Výška objektu po hřeben činí 8 metrů. V přízemí objektu se nachází centrální, reprezentativní prostor, velká síň s kachlovými kamny. K síni přiléhá místnost černé kuchyně s otevřeným ohništěm a chlebovou pecí. Z kuchyně se vstupuje do zastřešeného dřevníku, který byl dodatečně přistavěný z pravé strany paláce jako zásobovací prostor. V patře je situována ložnice – obytný prostor šlechtice a jeho rodiny a menší komora pro uložení cenností či luxusních surovin (např. soli, koření, látek) apod.
Při stavbě objektu byla využita technologie štenýřové konstrukce (trámový rám vyplněný fošnami) inspirovaný dřevěnými stavbami z 12. století v severním Německu a mladšími objekty kostelů ve Skandinávii. Provedení stavby tak představuje pouze jednu z možných variant. Archeologické nálezy dokládají např. u podobných či předpokládaných staveb u nás kamenné podezdívky. Shodně také vnitřní kuchyně v paláci je pouze jednou z hypotéz ideální rekonstrukce stavby. Za nejstarší nález tzv. černé kuchyně v českém prostoru se považuje objekt v předhradí Chebského hradu.
Kostel
Výstavbu šlechtického dvorce završí objekt tzv. vlastnického kamenného kostela. Plánovaná stavba se bude nacházet naproti paláci, tj. na nejvýše situovaném místě hřebene. Rozloha orientované stavby zahrne cca 7,4 – 14 m včetně apsidy.
Podoba objektu je inspirována pozdně románskou přestavbou kostela sv. Jakuba v Rovné u Stříbrné Skalice.
V souladu s archeologickými nálezy bude kamenné stavbě předcházet dřevěný kostel o rozloze cca 3,5x5m. Jako předloha k této stavbě bude využita nálezová situace nejstarší dřevěné podoby sv. Víta v Zahrádce u Ledče.
Další stavby
Obytné budovy v areálu dvorce tvoří nadzemnice – srubové, hliněnou mazanicí omazané domky. Jedná se o jednoprostorové stavby, které se liší velikostí a krytinou střechy. Větší nadzemnice patřící např. šafáři a knězi disponují povalem ze štípaných kmenů, hliněnou dusanou podlahou a dřevěnými šindeli střech. Střešní krytiny menších domků, které náležejí různým služebníkům a řemeslným specialistům, sloužícím v zejména v paláci a ve dvorci, pokrývají došky. Otopná zařízení většiny nadzemnic byla umístěna do rohu místností, přičemž kouř je dováděn dymníkem nad poval a otvory ve štítech sedlových střech.
Větší nadzemnice (domek kněze napravo) jsou zastřešené dřevěnými šindeli. Menší domky služebníků a technické stavby – věže, seníky, sýpky, stáje atd. – pokrývají rákosové došky (stavby uprostřed a nalevo).
V areálu se rovněž nachází stáje, sýpka, seník a bylinková zahrádka. K výčtu užitkových objektů a ploch dále patří stavební dílna (huť) pro budování kostela a textilní dílna určená ke koncentrované činnosti žen (předení, tkaní atd.) v rámci zajištění oděvní soběstačnosti dvorce.
Opevnění
Dvorec disponuje prostým vršeným a dusaným valem, zpevněným místy výdřevou a porostem proti půdní erozi. Valové opevnění tvoří dva pásy valů, nižší vnější lícuje s vnější hranou příkopu a hlavní vnitřní lícuje s vnitřní hranou příkopu a prakticky vybíhá plynule přímo ze dna příkopu. Vnější val je vysoký přibližně 1 až 1,5 metrů, v čele je opatřen šikmou řadou ven trčících kůlů. Vnitřní hlavní val je z vnitřní strany opevnění vysoký 1,5 až 3 metry (nejvyšší je v prostoru před hlavní branou) u paty široký přes 4 metry. Na vnější straně val vybíhá přímo ze dna příkopu a dosahuje tak výšky 3 až 4 metry, před branou 4,5 metru.
Hlavní val je v koruně opatřen masivním až 2,5 metru vysokým „polským plotem“ tvořeným dubovými kuláči zapuštěnými hluboko do země a výpletem ze silných prutů listnáčů dosahujících po dokončení výšky kolem 2 metrů. Tato konstrukce nahradila v našem projektu starší „klasickou“ palisádu z přiostřených smrkových a borových kuláčů. Ta se ukázala v našich podmínkách náročná na údržbu a stávající „polský plot“ je odpovídající alternativou, přijatelnou k lehkému opevnění podobného sídla.
Hlavní brána dvorce je ve valu proražena směrem proti hřebeni kopce a je chráněna roubenou patrovou věží postavenou přímo nad branou a průjezdem ve valu. Vjezd je vysoký přibližně 3 metry a stejně tak široký. Samotná věž nad ním je čtvercová o hraně 3 metry, roubená a vysoká po střechu 6 metrů. Nad roubenou částí je usazen krytý ochoz, který na způsob podsebití přečnívá, přes půdorys roubeného patra. Proti bráně vede přes příkop zhruba 3 metry široký, pevný dřevěný most. Na protilehlé straně je ve valu proražena užší zadní branka, široká asi 1,5 metru a vysoká 2 metry, zastřešená nízkou věžicí, vedoucí do osady řemeslníků pod dvorem.
Vesnice
V současnosti tvoří ves tři nadzemnicové stavby, obdélných půdorysů o rozloze cca 4 x 5 m, sestavené z neotesaných klád. Prostory mezi kládami byly vyplněny mechem, trávou, surovou ovčí vlnou a omazány jílem. Před povětrnostními vlivy chrání domy vně i uvnitř další vrstvy mazanice. Vchody jsou z izolačních důvodů nízké, okna malá. V jejich případě se jedná v zásadě o větrací otvory, v zimě ucpávané. Domy nesou sedlové střechy. Hřebeny doškových střech spočívají na dvou „sochách“. Některé štíty domů vyplňuje proutěný výplet, omazaný jílem. V interiéru domů se zpravidla nachází hliněná pec na kamenném podstavci, vyhřívající vnitřní prostor. Kouř odvádí otvor ve štítu a samotnou střechou. Podlaha je hliněná, dusaná.
Plot z proutí vyplétaného mezi kůly lemuje vesnici nejen jako ohrada bránící nekontrolovanému vstupu zvěře do osady, ale symbolizuje rovněž vlastnické vymezení vsi. Na fotografii vpravo se nachází oboroh – stoh se stříškou na čtyřech vysokých kůlech, byl vystavěn za účelem uskladnění sena.
Zaniklé objekty
Parní lázeň („stuba“) bývala jednoduchá srubová stavba, obdélného půdorysu, zaklenutá stropem z klád, se střechou z primitivních dřevěných šindelů. Nacházela se na úpatí svažitého terénu při cestě do vesnice. Stavba zanikla při požáru – dnešní Spáleniště.
Mezi další zaniklé objekty se řadí ve vsi hrnčířská pec krytá doškovou střechou a také chlebová pec na kamenné podestě zapuštěné do země. Vlastní pec tvořila kopule vyskládaná z jílových „cihel“ spojovaných mazanicí z jílu, písku a vápna.
V současnosti se ve vsi nenachází ani obilnice, které v minulosti sloužily k uskladňování obilí. Konstrukčně se jednalo o jámy nejčastěji lahvovitého tvaru, vystýlané např. slámou (ta se připevňovala ke stěnám obručemi z prutů, upevněnými ke stěnám dřevěnými kolíčky).
Foto © Curia Vitkov – Daniel Hlinomaz, Dobroslav Šrámek a Dana Dvořáčková-Malá