ÚVODEM
Z raného středověku se nám bohužel nedochovaly žádné prošívané zbroje – ať už ve formě primární zbroje lehkooděných bojovníků nebo ve formě krzna – odění nošeného pod těžkou zbrojí pro zmírnění účinku úderů, které zachytila zbroj. Písemné prameny jsou bohužel v tomto ohledu také velmi skoupé a ani ikonografie nám neposkytuje dostatečná vodítka – lehkooděnci bývají vyobrazeni obvykle jen v civilním oděvu. Můžeme jen důvodně předpokládat, že se i méně movití lehkoodění bojovníci snažili chránit silným oděvem, aby alespoň zmírnili účinek zbraní protivníka. Také je vysoce nepravděpodobné, že se těžkooděnci chránili pouze kovovou zbrojí, protože kupříkladu jemné kroužkové pletivo je natolik elastické, že sice zastaví ostří, ale silný úder mečem nebo hůř sekerou či nějakou údernou zbraní jako je kyj či palcát by byl většinou stejně fatální. Z písemných pramenů však víme, že bojovník mohl ustát mnoho ran, které zachytila jeho zbroj. Z mladšího období pak máme krzna nošená pod zbrojí doložena, takže otázka nezní jestli se něco takového nosilo, jako spíš jak takové krzno vypadalo, jak bylo vyrobeno a z čeho. Protože máme z písemných pramenů 11-12.st. doloženy plstěné tuniky (byť v jiné souvislosti) je možné uvažovat i o tomto řešení. Jiné – pro toto období zatím bohužel spíše spekulativní řešení – představuje prošívanice nebo vycpávanice. Rozdíl mezi nimi je v tom, že zatímco prošívanice je vyrobena z mnoha vrstev plátna či sukna různým způsobem prošitého, vycpávanice má nejméně dvě vrstvy mezi které se napěchován vhodný materiál (vlny, konopná nebo lněná koudel, seno apod.). Písemné popisy konstrukcí prošívaných kabátců máme bohužel doloženy až z vrcholného a pozdního středověku, ale lze se jich držet i zpětně, tam kde již máme prošívanice prokazatelně doložené. Bohužel ani Maciejowská bible nám neukazuje použití prošívanice pod těžkou kroužkovou zbrojí – s jedinou výjimkou, kdy si jeden z bojovníků oděný v kroužkovém kompletu obléká prošívané nohavice. Skeptici rádi namítají, že ani v Maciejowské bibli nejsou ještě vidět prošívanice pod zbrojí a upozorňují zejména na výjev bojovníka, který zjevně obléká zbroj přímo na tuniku, bez jakéhokoli ochranného krzna. S ohledem na provedení celého díla a cit pro funkční detaily, je nepravděpodobné, že by si autor pouze zjednodušil práci a ani stylizací kresby tuto námitku odbýt nemůžeme. Co je ale zajímavé je celkový kontext výjevu – bojovníci se zjevně oblékají ve spěchu, mnozí nesou zbroj jen přehozenou přes rameno a prchají, protože nepřítel už z druhé strany útočí, ničí tábor a zabíjí jejich druhy. Za úvahu možná stojí i spekulace o tom, že autor tu naopak úmyslně zobrazil bojovníka, který si obléká zbroj sám, bez pomoci, přímo na oděv, aby tak graficky zdůraznil spěch a paniku.
Podklady pro rekonstrukci
Pomineme-li starší problematické výjevy (např. Velkomoravský terčík s vyobrazením sokolníka) tak první prakticky použitelný ikonografický pramen představuje Maciejowská bible ze 13.st., kde najdeme na mnoha výjevech bojovníky oděné v prošívaných zbrojích. Ani zde nejde o realistické výjevy – něco takového nikdy nebylo cílem raně nebo vrcholně středověkých autorů. Nicméně iluminátor projevil až nebývalý cit pro detail a tak lze z jeho práce při rekonstruování hypotetické podoby takové zbroje v základech vycházet.
Zbroje, které tu vidíme jsou zhruba stejně dlouhé, ale objevují se v několika modifikacích:
- Rukávy – najdeme tu jak krátké rukávy nad i pod loket, tak i dlouhé rukávy zakončené pěstnicí
- Spodní lem – většina zbrojí má spodní lem vykrajovaný, ale najdeme tu i zbroje s rovným zakončením
- Límec – některé vyobrazené zbroje zjevně nemají límec, jinde mají bojovníci zbroj i s límcem
Zbroj kterou jsem se rozhodl rekonstruovat má plnit více funkcí – v první řadě má být schopna fungovat jako krzno oblékané pod kroužkový komplet. Jako podružná funkce je možnost použití jako samostatné zbroje pro lehkooděnce. Z tohoto důvodu jsem volil zbroj s rovným spodním okrajem a dlouhým rukávem zakončeným pěstnicí. Ohledně límců – z výjevů není zřejmé, zda je límec vždy pevnou součástí zbroje nebo zda tvoří samostatný prvek. Protože je ale často límec vyveden v odlišné barvě než zbytek zbroje, rekonstruoval jsem jej jako samostatný prvek. Takto řešený límec je plně funkční a nakolik výsledek odpovídá podkladům můžete posoudit sami.
MATERIÁL A KONSTRUKCE
Použitým materiálem je v tomto případě vlněné sukno (použil jsem silné staré čistě vlněné „žravé“ deky) a lněné plátno o různé gramáži. Pevnější a bytelnější plátno jsem dal navrch, jemnější dovnitř. Vnitřek tvoří v tomto konkrétním případě celkem čtyři silné vrstvy vlny na trupu a dvě vrstvy na pažích a rukách. Na zvláště ohrožených místech jako je páteř, lopatky a zadní strana ramen je navíc zbroj zesílena vložením silných, asi 5mm silných kožených řemenů mezi prošití. Pokud by se zbroj nosila jako primární ochrana, snesla by ještě nějaké zesílení na trupu, ale na rukou už jen v některých partiích pokud by nemělo dojít k výraznému omezení pohybu. U krzna určeného pod zbroj je možné o něco ubrat na síle, aby nebránilo spolu s kovovou zbrojí v pohybu. Můžete samozřejmě volit i jiné materiály, ale já doporučuji držet se těchto původních – vlna, len, popřípadě konopí, kopřiva apod.
Dělená nebo nedělená zbroj?
Pokoušel jsem se držet podkladů jak jen to šlo – přesto jsem narazil na jeden zásadní konstrukční problém – dělená nebo nedělená zbroj? Podle výjevů z Maciejowské bible se zdá, že šlo o střih tuniky, nikde vertikálně nedělený. Teoreticky je také možné, že jde o kabátce s dělením a nějakým zapínáním na zádech. Bohužel na žádném z výjevů není vidět nikdo v podobném oděvu čistě zezadu, aby tuto hypotézu potvrdil nebo vyvrátil. V podstatě jediný náznak zapínání, který tu najdeme je až u límců. Je samozřejmě možné vyrobit zbroj vcelku – stejně jako tuniku. U zbrojí lehkooděnců, kde jde v podstatě o svrchník to není až takový problém, když se kvůli oblékání udělá zbroj o něco volnější. Tam kde plní tato zbroj funkci krzna nošeného pod kroužkovou zbrojí jako vycpávka tlumící rázy dopadajících ran to ale představuje určitý problém – potřebujete vypasovanou na tělo padnoucí zbroj, bez zbytečného materiálu navíc, který by se řasil a vytvářel záhyby. V případě, že uděláte prošívanici dělenou, tento problém odpadá, protože jí lze pohodlně oblékat i svlékat a zároveň pevně utáhnout na těle (zapínání není ani nutné – stačí stáhnout opaskem). Bohužel ale výjevy v Maciejowské bibli ani v jiném geograficky a časově srovnatelném prameni žádné takové dělení vpředu neukazují. Proto je třeba brát v potaz i možnost nedělené prošívanice coby krzna pod zbrojí a hledat funkční kompromis, kdy by se dosáhlo dostatečné šíře pro oblékání a svlékání zbroje (dané šíří ramen a hrudníku) a zároveň bylo krzno ještě natolik úzké, aby se v něm člověk vešel pohodlně do zbroje a nikde nevznikalo nežádoucí přehrnutí a záhyby. Já jsem zkoušel obě varianty a obě vám tu nabízím k posouzení. Varianta dělená byla rozdělena vpředu a sestavena tak, aby jedna strana přesahovala přes druhou. Místo zapínání jsem použil jen opasku. Lze samozřejmě zkusit totéž s dělením na zádech. Varianta bez dělení vznikla následným odkrojením přebytečného materiálu a sešitím té původní. Dolní část není sešita, protože tvoří rozparek – pouze bylo nutné ji znovu po ubrání materiálu začistit a olemovat. Další malý rozparek vznikl u krku – na původních výjevech žádný viditelný rozparek nenajdeme, ovšem pak by se buď nedala otvorem prostrčit hlava, nebo by musel být otvor pro hlavu opravdu příliš velký. Je také možné, že nějaký malý rozparek je vzadu pod krkem. Rozparek na rameni výjevy nepotvrzují – navíc na takovém nepraktickém místě by to vyžadovalo nějaké spínací zařízení, které tu ale nevidíme. Protože zbroje mají poměrně rozměrné límce, je také možné, že se malý rozparek prostě skrývá pod nimi nebo jej iluminátor z nějakého důvodu vynechal. Já jsem tedy zvolil z praktických důvodů krátký rozparek vpředu pod krkem, který však z větší části kryje límec.
Dělená varianta:
Nedělená varianta:
Vrstvená zbroj?
Vedle již zmíněné konstrukce je třeba brát v potaz ještě jedno hypotetické konstrukční řešení, které sledované výjevy rovněž nabízí – vrstvené odění. Způsob sesazení rukávů, jakoby vložených dovnitř pod svrchní vrstvu, tak jak je tu vyobrazen, připouští i možnost výkladu coby dvou na sobě navrstvených samostatných kusů odění. Spodní oděv by pak byl o něco slabší a tvořil by jej komplet s připojenými rukávy, případně i pěstnicemi. Ten by mohl být dělený nebo nedělený. Přes tento oděv pak bojovník oblékl další zesilovací vrstvu ve formě jakési vesty či prošívaného varkoče, která už ovšem kryla pouze trup, s širokými průramky pro ruce. Tato horní vrstva může být samozřejmě také dělená – na zádech či ve předu, ale pokud se udělá trochu volnější, není to vůbec nutné. Tato varianta odění by se asi hodila více pro lehkooděnce (ostatně v Maciejowské bibli jí také nosí), kteří jí nosí jako svou jedinou primární ochranu těla, nikoli jen pro vyměkčení úderů. Ti pak mohou svrchní vrstvu libovolně zesílit a udělat tužší.
POSTUP VÝROBY
Nejprve si vystřihnete jednotlivé díly, navrstvíte je na sebe a dospodu a svrchu dáte vhodné plátno. Doporučuji celý díl hrubě sestehovat po obvodu i v ploše – pouhé sešpendlení se mi neosvědčilo, protože špendlíky se uvolňují, vrstvy po sobě kloužou, rozjíždí se a vlní. Následně si na svrchní vrstvu dílů vyznačíte linie prošívání a prošijete. Zda budete šít na stroji nebo v ruce záleží na vás a hlavně na funkci a důvodech proč to šijete. Popisovaná prošívanice byla kompletně šita v ruce. Jak dobře se vám bude šít záleží na počtu vrstev, zejména plátna, protože sukno se prošívá dobře. Pro šití jsem zvolil klasickou sedlářskou lněnou dratev – silnější, určenou pro ruční šití. Způsob stehu je čistě na vás – můžete zvolit zpětný steh nebo sedlářský apod. podle toho co vám vyhovuje. Doporučuji začít prošívat jednotlivé linie od středu dílu směrem k okrajům, aby se vám nestalo, že se vám uprostřed materiál nahrne a začne vytvářet nežádoucí řasení, záhyby apod.
Trup
Korpus je v tomto případě ušitý z jediného dílu, kde švy jsou v podstatě jen na ramenou. Šev je tu „na tupo“, aby netlačil na rameno, překrytý uvnitř poslední vrstvou plátna. Je možné do boků jako u tuniky vsadit klíny, mě se to však neosvědčilo, protože narozdíl od tuniky se prošívanice volně neřasí, ale materiál po bocích spíše trčí ven, pod zbrojí se mačká nebo má při chůzi tendenci se hrnout k přednímu rozparku kroužkové zbroje. Pro snazší pohyb tedy musíte udělat rozparky. U nedělené prošívanice musí být vpředu i vzadu a dostatečně vysoké – k rozkroku. U dělené zbroje pochopitelně stačí jen vzadu nebo vepředu, podle toho kde máte dělení. Pro zesílení jsem vložil doprostřed mezi vrstvy na záda, směrem od ramenního švu dolů přes lopatky a uprostřed na páteři až ke kříži asi 5-6mm silné kožené řemeny z vepřovice. Tam kde řemeny končí jsem pruhy prošil, ale vždy jen bodově, abych nevytvářel dojem příčného prošití, které na původních výjevech nenajdeme. Připomínám, že toto není z tohoto období nijak doložená a běžně používaná metoda – je to pouze hypotetické řešení, jak zesílit zbroj s použitím tehdy dostupných materiálů v místech kde hrozí vážné zranění, aniž by došlo k omezení pohybu v jiných částech. Okraje dílu pečlivě obšijete – pokud necháte svrchní nebo spodní plátno delší, přehnete přes okraj a prošijete (doporučuji – je to nejjednodužší) – pokud to z nejakého důvodu udělat nemůžete nebo vám chybí materiál, musíte vystřihnout z jiného plátna pruh, ohnout přes okraj a prošít – to jsem volil já a je to na fotografiích vidět.
Rukávy
Rukávy jsem dělal tak, že jde o dva samostatné díly, podobně jako u tuniky, jen spodní a svrchní plátno jsem nechal na konci výrazně delší než vnitřní vlněné díly. Následně je prošijete. Prošívat můžete různě – soudě dle výjevů běží linie prošití na rukou směrem od ramen k prstům. Můžete vést linie rovnoběžně ve stejné vzdálenosti nebo se mohou směrem k prstům zužovat tak jak se zužuje celý rukáv. Já zvolil první možnost. Po prošití rukávy sešijete a obrátíte naruby, tak aby jste měli steh pěkně uvnitř (okraj doporučuji ovšem před obrácením začistit – obšít apod.). Pokud jste opravdu hodně pečliví a pokud vedete linie prošití rovnoběžně, můžete dbát i na to, aby se vám v místě švu sbíhající se linie přesně potkaly, ale ujišťuji vás, že na funkci to nemá žádný vliv.
Rukavice
Zvlášť jsem také ušil rukavice – pěstnice. Ty tvoří několik vrstev – vnitřní podšívka z jemného plátna, vnější plášť rukavice kryjící hřbet ruky a palec z jedné vrstvy silného sukna a další vrstva sukna zesilující jen hřbet ruky. Dlaň kryje silnější hrubší plátno a je tak jako u kompletů kroužkových zbrojí rozstřiženo, aby bylo možné vyjmout ven prsty nebo celou ruku, aniž by člověk musel zbroj odložit třeba při jídle apod. Rukavice jsou šité podle standardního střihu rukavic – nikoli jako kuchyňské chňapky – takže palec musíte postavit proti ostatním prstům! Způsobů jak toho docílit existuje vícero – např. viz. obr. Po dokončení jsem rukavice připojil k rukávům. Svrchní „plášťové“ plátno jsem pak přetáhl přes rukavice a pečlivě obšil po jejich obvodu. Následně jsem protáhl linie prošití rukávu až k prstům, takže rukavice a rukávy tvoří i na pohled kompaktní celek, tak jako je tomu vidět na původních výjevech. Tento postup bych volil i v případě, že bych šil slabší kompaktní oděv pod zbroj, nedělený.
Kompletace
Aby celek vypadal tak jako na výjevech, vsadil jsem dokončené rukávy dovnitř a přišil rukáv jen ve svrchní části k trupu. Tím zároveň došlo k zesílení ramen. Protože jsem nechal na rukávech delší kus spodního a svrchního plátna přečnívat – na jedné straně k překrytí rukavic a na druhé straně k přišití k okraji průramku, takže zbroj je uzavřena tak jako na výjevech, spodní oděv nikde v podpaždí neprosvítá, ale zároveň neomezuje pohyb při zdvižení rukou nad hlavu. Taky nemáte problém trefit se rukama do rukávů.
Límec
Límec vyrobíte podobně jako zbytek zbroje – já jsem zvolil 2-4 vrstvy sukna dovnitř a 4 vrstvy lněného plátna. Celek prošijete a obšijete. Jak už jsem psal výše – je možné límec přišít přímo ke zbroji i když v takovém případě by asi bylo dobré vsadit za krk jakési sedlo. Nejsem si zcela jist zda se něco takového používalo už v první polovině 13.st. a jak už jsem říkal – nemáme výjevy těchto prošívanic zezadu. Dalo by se to přišít natupo k okraji krku, ale v takovém případě doporučuji nepřišívat po celém obvodu ale jen vzadu a částečně po stranách. Já jsem zvolil límec oddělený – funguje spolehlivě a jak odpovídá předloze můžete posoudit sami dle přiložených fotografií. Na fotografii níže pak můžete vidět i zbroj bez límce:
Límec může mít samozřejmě tvar prostého obdélníku, já jsem zvolil trochu jiný tvar (viz. obr.) který lépe odpovídá anatomii, lépe kryje a dosedá na krk. Límec pochopitelně dělený být musí (což zakládá na spekulaci zda nebyla dělená i zbroj). Na výjevech vidíme dělení zpravidla na boku krku. Jsou tu zřetelně vidět dva body, které budou nejspíš zapínáním. Protože na základě výjevů nelze přesně říct o jaké zapínání jde, zvolil jsem to nejprimitivnější co mne napadlo a co vzhledově odpovídá předloze – dva jednoduché kožené knoflíky provlečené obšitou dírkou.
Čapka
V Maciejowské bibli stejně jako v jiných pramenech 13.st. můžeme najít také četné výjevy ochranných pokrývek hlavy. Zatímco někteří bojovníci mají na hlavě zjevně pouze jednoduchou „civilní“ pokrývku hlavy, mnozí mají nasazenu silnou a zjevně prošívanou čapku. Někdy se tento kus ochranného oděvu nazývá batvat, či batwat apod. což je lehce nepřesné, protože takto se nazývalo celé ochranné odění. Protože opět nemáme v ruce dochovaný originál takové čapky z tohoto období, musíme vycházet při konstrukci, vzhledu a způsobu prošití pouze z dostupné ikonografie. Zdá se, že střih této čapky byl odvozený od jednovrstvé prosté civilní čapky – často je tu patrný výrazný šev procházející středem hlavy od čela přes temeno do týla. Takovou čapku lze ušít ze dvou dílů, případně lze mezi ně vložit další pruh. Já jsem šil ze dvou dílů. Celkem je čapka sestavena ze 3 vrstev sukna všude a ze 4 vrstev nahoře. Svrchní plášť tvoří silné plátno, spodní podšívku plátno jemnější. Prošíval jsem sukno a svrchní plášť, podšívku jsem došil dodatečně. Z výjevů je patrné, že styl prošití není nijak kodifikován – prostě se pokuste napodobit některý z těch zřetelnějších, které najdete například v Maciejowské bibli. Já to tak udělal. Nakolik odpovídá výsledek originálům, které byly předlohou iluminátorům je otázka.
Čapku lze vytvarovat různě – možná by se zdálo praktické jí vzadu protáhnout až na krk, ale je zajímavé, že prakticky na všech výjevech bývá tato čapka vzadu relativně krátká, takže odkrývá krk a často z pod ní vyčnívají vlasy. Odpovědí na to, přinejmenším v Maciejowské bibli, je fakt že tu téměř všichni nosí vysoké prošívané límce, které kryjí dobře tuto část těla a kdyby byla čapka delší, límec a čapka by si vzájemně překážely.
Někteří bojovníci mají na hlavě nasazenu pouze tuto čapku jako jedinou ochranu hlavy (podobně jako nosí prošívanici jako primární ochranu), jiní na ní mají nasazenu přilbu. V tomto případě tedy máme existenci takové ochrané čapky pod zbrojí (vedle možného polstru) dobře doloženu.
Nohavice
Na jednom z výjevů (viz. obr.) můžeme také najít bojovníka, který si obléká prošívané nohavice. V tomto případě jde zjevně o část oděvu doplňující ochranu jeho těžké zbroje. Je to také asi nejstarší zjevný doklad prošívané ochrany užívané těžkooděnci, ktarý máme k dispozici a který nepřímo umožňuje důvodné spekulace o podobných prošívaných oděvech pod samotnou zbrojí i když jej tu ještě nevidíme. Vyobrazený bojovník v Maciejowské bibli obléká kratší prošívané nohavice dosahující pod kolena. Obléká je přímo přes civilní nohavice, ale v mladších vrcholně středověkých pramenech (iluminace, plastiky) můžeme najít podobné nohavice oblékané svrchu kroužkových punčoch jako zesílení ochrany nohou. Někdy opatřené ještě našitou koženou či kovovou myskou zesilující ochranu kolena. Tu ovšem tady ještě nevidíme.
Nohavice jsou v tomto případě ušité podobně jako zbroj – sílu jsem však zvolil někde mezi silou trupu a rukávů, takže jej tvoří jen 3 vrstvy silného sukna (3 silné vojenské vlněné deky) a dvě vrstvy silnějšího lněného plátna, které pokrývá vnější povrch a vytváří podšívku. Střih je v podstatě primitivní a tvoří jej „trubka“, směrem dolů se mírně zužující. Spodní část pod kolenem je zakrojena rovně, horní může být buď rovná nebo v přední části vyšší (viz. obr.). Šířku nohavic volte podle účelu – pokud je budete oblékat rovnou na nohu, přes civilní nohavice, pak je můžete dělat užší. Pokud plánujete že je budete oblékat přes kroužkové punčochy, nechte je volnější. Délka by měla končit pod kolenem, aby ani při ohnutí nohy spodní okraj neodhaloval koleno. Doporučuji tak jako u zbroje jednotlivé vrstvy na sebe položit a prostehovat, sešpendlení nestačí. Následně povrch rozkreslíte, prošijete, sešiteje k sobě (šev jsem volil jako u nohavic v zadní části nohy). Pro okraje doporučuji nechat svrchní plátno o něco větší, aby se dalo přehnout přes okraj, ještě jednou ohnout (aby se netřepilo) a přišít. Plátno podšívky o tolik přečnívat nemusí, ale snadno se ohne dovnitř.
Na dalších fotografiích je vidět způsob uvázání nohavic. V přední horní části prošívaných nohavic jsou dvě obšité dírky, sloužící k protažení a uvázání tkanice (buď koženého řemínku nebo tkanice). Sama tkanice se dá buď uvázat na tkanici bruch, jako je to vidět na obrázku vpravo, ale taková zátěž na tkanici která drží bruchy i civilní nohavice je už přece jen příliš. Proto je lepší opatřit si další – kožený nebo tkaný opasek a uchytit nohavice na něj. Zejména pokud budete řešit i uchycení kroužkových punčoch, které samozřejmě také nemůžete zavěsit na tkanici bruch. Samotné uvázání prošívaných nohavic nebo kroužkových punčoch k opasku určitě není ideální řešení, protože váha ochrany táhne opasek dolů. Proto se později objevuje uvázání ochrany nohou ke kabátci, to však my ještě pro 12-13.st. bohužel použít nemůžeme.